Tak konečně jsem se dostala k tomu něco Vám napsat!!

Je to už 4 měsíce co jsem svobodu vyměnila za pouto manželské. Vše bylo tak rychlé, že nebyl tak nějak čas, zda je už ta správná chvíle a zda-li to vůbec chci. Vše to tak nějak přišlo automaticky. Ještě před vánoci jsme žertovali o svatbě a ono 4 dny před Štědrým dnem došlo k velkému zvratu a život nabral jiných obrátek. Zjistila jsem, že jsem těhotná. Vůbec jsem tomu nechtěla věřit a dokonce jsem se dohadovala s doktorem, který mě pobízel, ať si koupím těhotenský test, ať mám jistotu a já se s ním přela, že to bude zas jen vyhozená pajda, že se stejně nic neděje. A ono prdlajz. Byly tam hned dvě čárky a na poprvé. Byla jsem v šoku. Moc jsme si přáli miminko, taky jsme kvůli tomu podstoupili i nějaká ta vyšetření a on pak stačil nějaký pokus s léky na mou štitnou žlázu a srovnání hormonů, které mi nedělaly dobře, tak jsem je musela vysadit a v inkubační době k tomu došlo. Láďa je dokonce pyšnej, že ví i který den to bylo. To je frajer, co?? :0) Tak o Silvestru jsme to rozhlásili do světa, na Nový rok oznámili rodičům a už se jelo. Plánovala se svatba, jak spolu budeme žít a vše k tomu. Člověk jak tak plánuje, tak se těší a je přesvědčen, že je to to pravé, co ho čeká a co si připravuje. Svatbu jsme si tak trochu naplánovali a připravili sami, za rad starších a zkušených ovšem. Vše probíhalo v pořádku a v klidu, až na pár detailů, které se postupně vyřešili.

Velký den přišel na pátek 23. března 2007

Naštěstí, jak všichni říkají, že ze své svatby mají jen nervy, se u nás nepotvrdilo, ale tak nějak nám ani nedošlo, že jsme manželé. Jediné co se změnilo bylo mé příjmení, což mi docela dlouho trvalo než jsem si na to zvykla. Vždy když mě volali třeba v poradně v nemocnici, tak než mi to seplo, ale naučila jsem se.

Jak jsme říkali s Láďou - mým manželem, byla to pěkná maškarní zábava se žranicí a zapíječkou, protože skoro všichni  si sháněli šatstvo na svatbu. Takže drahý maškarní mejdan. Pařili jsme až do ranních hodin a i tak to bylo málo, protože někteří remcali, že se nestihli opít a vyřádit. Nebudem jmenovat, že Nemáčko. To ještě nevěsta musela ráno jet pro osobu - svého otce pod strom na Špičák, protože jinak by tam seděl ještě dneska. Takže kdyby mě ráno v pět chytli policajti, jak nevěsta - napůl nevěsta, džíny a korzet se závojem, jezdí po městě, tak mi sotva uvěří a zaklepaj na čelíčko, ale vše proběhlo v pohodě kupodivu. Já šla spát ráno po šesté a v půl deváté jsem už vstávala, protože to u nás zas žilo. Někteří měli opici ještě druhý den a nevěděli o světu. Tak to byl náš velký den.

Tak se snad polepším a napíšu co nejdříve o našem malém Lucvojíkovi, který se už pomalu hlásí na svět.